Quinoa – poklad Inků v naší kuchyni

Přestože slovo QUINOA (Chenopodium quinoa) může znít pro mnohé z nás tajemně a je více než pravděpodobné, že většina z nás tuto plodinu ještě neochutnala, nazývají ji také matkou veškerého obilí. Je to poněkud paradoxní, protože quinoa vlastně ani obilninou není, ale jde o takzvanou pseudocereálii.

Obecně ji sice řadíme mezi obiloviny, ale ve skutečnosti patří spíše do skupiny k tmavé listové zelenině a špenátu. Quinoa obsahuje podle odrůdy 16% až 23% bílkovin, vysoký podíl aminokyselin, jako je například lysin (důležitý pro tvorbu enzymů, hormonů, při léčbě herpesu, detoxikaci od olova, pro vývoj mozku), ale i algidinu a histidinu – nenahraditelných člověka během dětství.

Obsahuje i minerály jako železo, vápník, fosfor a mnoho vitamínů, přičemž je chudá na tuky a neobsahuje lepek, tedy je vhodná i pro bezlepkaře. Neobsahuje cholesterol, ale má zato téměř 2x více vlákniny než obiloviny. Je to mimořádně vhodná a cenná potravina i pro těhotné ženy.

Posvátné zrno Inků

Quinoa je nazývána také posvátné zrno Inků. Inkové tuto rostlinu vyšlechtili a rozšířili, díky čemuž se v současnosti pěstuje ve všech zemích, jejichž území kdysi patřilo Inkům. Kromě toho, že quinoa se používala jako potravina, bylo to i posvátné zrno využívané léčiteli k léčení různých nemocí. Stejně jako listy koky, používali léčitelé quinou i při různých ceremoniích. Během španělské nadvlády bylo proto zakázáno quinou pěstovat.

Quinoa miluje drsné prostředí And a nejlépe se jí daří ve výškách kolem 4000 metrů nad mořem. V současnosti existuje více než 250 druhů quinoy. Podle barvy bychom ji v principu mohli rozčlenit na bílou, červenou a černou odrůdu, ale odborníci znají i další členění a znají i další poddruhy podle jejich specifických vlastností – například i quinoa zlatá (jedná se vlastně o quinu bílou, ale má sladší chuť a zlatavou) barvu.

Co všechno dokáže a proč bychom ji měli jíst?

Quinoa obsahuje téměř 2x více vlákniny než obiloviny. Výborně zaplní žaludek a déle trvá, než ji tělo zpracuje. Díky nízkému obsahu tuků je vhodnou součástí redukčních diet a zdravého stravovacího režimu. Quinoa obsahuje rozpustnou i nerozpustnou vlákninu, což znamená, že nejen čistí střevní stěnu od toxických nánosů (nerozpustná vláknina), ale také se dostane do organismu (rozpustná vláknina), kde pomáhá regulovat hladinu krevního cukru a lipidů.

Pomáhá také při zácpě, snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, vysokého krevního tlaku, cukrovky a nadváhy. Je mimořádně vhodná pro pacienty s celiakií, protože nedráždí střevní stěnu, výborně se vstřebává i tráví a ve srovnání s jinými bezlepkovými potravinami má mnohem vyšší antioxidační profil.

Zajímavé přitom je, že antioxidační účinky quinoy se zvyšují klíčením a snižují při různých tepelných úpravách. Nejvhodnější způsob úpravy quinoy je šetrné vaření nebo dušení. Nejvyšší obsah antioxidačních látek mají naklíčená semínka quinoy, přičemž stojí za zmínku, že právě quinoa klíčí v porovnání s ostatními obilovinami i luštěninami nejrychleji – přibližně do 24 hodin!

Pro koho je ještě vhodná?

Téměř pro každého. Quinoa by vzhledem ke své vysoké nutriční hodnotě a účinkům neměla chybět v žádné domácnosti. Je velmi prospěšná jak pro celiatiky, tak pro pacienty s Crohnovou chorobou či ulcerativní kolitidou, dále je vhodná pro alergiky, diabetiky, lidi s kardiovaskulárními onemocněními a vysokým krevním tlakem, pro onkologické pacienty i pro lidi s vyšší hladinou cukru.

Rady pro správnou úpravu a použití

Quionoa se velmi dobře skladuje, má dobrou tepelnou stabilitu a vitamíny si uchovává i po zmrazení (to znamená, že ji lze zamrazit i po uvaření). Semínka Quinoy je nejlépe skladovat v suchu, a to při teplotě do 25 stupňů Celsia. Bílá quinoa bývá po uvaření nadýchaná a trochu se může lepit. Na rozdíl od bílé, černá a červená quinoa jsou trochu křupavější a nelepí se tak moc.

Šetrný způsob úpravy:

Před uvařením semínka quinoy propláchněte studenou vodou a promrvte trochu mezi prsty. Pokud byste to neudělali, mohlo by se stát, že by quinoa byla po uvaření trochu hořká (díky saponinům, které obsahuje). Pokud byste zapomněli opláchnout quinou vodou před uvařením, můžete to zkusit i po uvaření – hořká chuť se obvykle ztratí.
Klasická příprava: Základní poměr je 1:2, čili jeden hrnek quinoy uvaříme ve 2 hrníčcích vody. Doba vaření: přibližně 15 minut.

Jiný (ještě šetrnější) způsob:

Uvařte quinou s vodou v poměru 1 : 2, ale podosažení bodu varu vařte pouze 5 minut. Potom nechte pod pokrývkou stát ještě 30 minut, než se voda vstřebá.

Co všechno z ní lze připravit?

Fantazii se meze nekladou: Lze z ní uvařit kaši, pudink s kokosovým mlékem, použít ji jako přílohu (namísto brambor nebo rýže), nebo do salátů, plnit ji ochucenou například do paprik, nebo semínka nechat naklíčit a přimíchat do zeleninových salátů. Suchou quinou (neuvařená semena) můžeme dokonce i umlít a používat místo mouky – na koláče, palačinky, či na zahuštění polévek a omáček.